Čím se zabývá skladba?

Čím se zabývá syntax

Syntax neboli skladba (zastarale větosloví) je lingvistická disciplína, jež zkoumá vzájemné vztahy mezi znaky (např. vztahy mezi slovy ve větě (mj. větnými členy), správným tvořením větných konstrukcí a slovosledem, také ale čísly nebo logickými symboly).

Co je to skladba věty

Skladba vět v češtině zahrnuje gramatické a syntaktické pravidla, která určují, jak se slova a fráze ve větě pospojují a jak se tvoří gramaticky správné věty. Skladba vět zahrnuje také pravidla pro tvorbu složených vět, jako jsou podmínkové věty, infinitivní věty, atd. Věta se skládá z podmětu a přísudku.

Který větný člen

Je to větný člen, který závisí na podstatném jméně a blíže jej určuje, vymezuje jeho význam a tvoří s ním skladební dvojici. Na přívlastek se ptáme tázacími zájmeny – jaký, který nebo čí (jsou spojena s řídícím podstatným jménem).

Co je to větný rozbor

Zahrnuje základní i pokročilé informace o složení věty, určení podmětu, predikátu, doplňků, předmětů, předložek, atd. a také o rozpoznání typu věty (např. otázky, rozkazy, vyjádření) a skládání věty (např. hlavní, podřazené, závislé).

Jak se dělá graf věty

Postup provedení grafického rozboru věty jednoduchéUrčíme základní skladební dvojici. Kdo, coNa ostatní větné členy se ptáme řídícím větným členem a otázkou, odpovídáme závislým větným členem.Ve větě jednotlivé větné členy označíme a naznačíme závislosti.Zakreslíme graf věty.

Co se určuje u vět

Základ věty tvoří základní větné členy, jejich spojení nazýváme základní skladebná dvojice. Jsou to podmět a přísudek. Další větné členy, které věta obsahuje, označujeme jako rozvíjející větné členy. Ty členy, které k sobě mluvnicky i významově patří, spolu tvoří ostatní skladební (syntaktické) dvojice.

Co znamená zkratka pum

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTA PUM Kde Kam Kudy Odkud

Co to je PKn

přívlastek neshodný (Pkn)

S podstatným jménem se shoduje* v pádě, čísle a rodě. S podstatným jménem se neshoduje* v pádě, čísle a rodě. Ve větě stojí zpravidla před podstatným jménem. Ve větě stojí zpravidla za podstatným jménem.

Jak se pozná věta hlavní

Věta hlavní (VH)

V souvětí musí být vždy alespoň jedna. Gramaticky nezávisí na jiné větě, mohla by klidně fungovat i samostatně mimo souvětí jako věta jednoduchá. Př.: Bála se (VH1) a doufala (VH2), že ten zlý sen brzy skončí (VV). → Bála se.

Jak se dělá rozbor věty

Postup provedení grafického rozboru věty jednoduchéUrčíme základní skladební dvojici. Kdo, coNa ostatní větné členy se ptáme řídícím větným členem a otázkou, odpovídáme závislým větným členem.Ve větě jednotlivé větné členy označíme a naznačíme závislosti.Zakreslíme graf věty.

Co musí obsahovat věta

Tradiční pohled chápe jako českou větu celek, který je založen na určitém slovesném tvaru, tedy přísudku. Pokud věta vedle přísudku obsahuje také podmět, jde o větu dvojčlennou: Matka litovala dítě. V případě, že věta podmět neobsahuje, označujeme ji jako větu jednočlennou: Matce je líto dítěte.

Co je to hlavní věty

Hlavní věta je věta v souvětí, která není závislá na jiné větě a může tedy stát i samostatně mimo souvětí jako věta jednoduchá. Každé souvětí musí obsahovat alespoň jednu hlavní větu.

Co rozvíjí podmět

Podmět je často rozvíjen přívlastkem, který se rozlišuje na shodný (shoduje se s podmětem v pádě, čísle a rodě) a neshodný. Podmět a předmět lze v mnohých větách zaměnit změnou slovesného rodu: Zahradník očesal jabloně. – Jabloně byly zahradníkem očesány. Předmět ani příslovečné určení nikdy nerozvíjí podmět.

Kdo větný člen

Větný člen je nejmenší jednotka větné struktury. Pozná se podle toho, že se dá ve větě přesunout jen jako celek. Slova se mluvnicky spojují ve věty, stávají se větnými členy a tvoří mluvnickou výstavbu věty. Větným členem se stává každé plnovýznamové slovo, které vstoupí do věty a získá tak svoji větnou funkci.

Jak poznat PkS

Přívlastek shodný

Stojí většinou před podstatným jménem (v antepozici) a nejčastěji je reprezentován přídavným jménem, nebo zájmenem, zastupujícím přídavné jméno. Na přívlastek shodný se ptáme otázkami: jaký, který, čí. Při větném rozboru se označuje zkratkou PkS nebo AtK (atribut kongruentní).

Jak poznam Neshodny přívlastek

Přívlastek neshodný

Při skloňování se nemění podle podstatného jména, které rozvíjí, obvykle stojí za podstatným jménem, často je vyjádřen podstatným jménem nebo slovesem v infinitivu, někdy i příslovcem.

Jak se urcuji věty

Platí, že hlavní větou se ptáme a vedlejší si odpovídáme. Jednou větou v souvětí se ptáme a jinou si odpovídáme. Věta, kterou se ptáme, je věta řídící, protože řídí jinou větu. Věta, kterou si odpovídáme, je věta závislá, protože závisí na jiné větě.

Co se určuje ve větě

Řadí se mezi ně: přívlastek, předmět, příslověčné určení a doplněk.

Jak se dělí věty

Obsah2.1 Oznamovací věta.2.2 Tázací věta.2.3 Rozkazovací věta.2.4 Přací věta.

Jak se pozna věta

Věta se od nevětného vyjádření liší v první řadě tím, že obsahuje PŘÍSUDEK. Že je vět více tedy poznáte snadno a jednoduše podle toho, kolik je v celé výpovědi přísudků.

Jak se zeptat na podmět

PodmětJe vždy v 1. pádě.Může být vyjádřen: kterýmkoli slovním druhem.Ptáme se na něj: Kdo, co (Na stromě rostou jablka. Kdo, co roste na stromě Jablka.)

Jak se pozna podmět

Jak ho najdeme (poznáme)

Pomoci si můžeme také slovesem v přísudku. Ve větě se sežranou babičkou bychom se tedy měli ptát otázkou: Kdo, co byl sežrán (vlkem). A odpovíme si podmětem věty, což je babička. Maminka vařila oběd.

Co to je PkN

přívlastek neshodný (Pkn)

S podstatným jménem se shoduje* v pádě, čísle a rodě. S podstatným jménem se neshoduje* v pádě, čísle a rodě. Ve větě stojí zpravidla před podstatným jménem. Ve větě stojí zpravidla za podstatným jménem.

Co to je PKN

přívlastek neshodný (Pkn)

S podstatným jménem se shoduje* v pádě, čísle a rodě. S podstatným jménem se neshoduje* v pádě, čísle a rodě. Ve větě stojí zpravidla před podstatným jménem. Ve větě stojí zpravidla za podstatným jménem.

Jaký je rozdíl mezi přívlastkem shodným a Neshodným

Shoduje se tedy v pádě, čísle a rodě s podstatným jménem modřín, na kterém závisí.) Stojí většinou za podstatným jménem. Neshoduje se s ním v pádě, čísle a rodě. (To znamená, že se přívlastek neskloňuje jako podstatné jméno, na kterém závisí.